Image Image Image Image Image Image Image Image Image

2019 September

Co se děje na Gymnáziu Oty Pavla

By

19/09/2019

Cesty za kulturou aneb literární exkurze do východních Čech

19/09/2019 | By |

Již třetí den školy se studenti 2.A a část třídy 4.S vydali pod vedením pana profesora Bořkovce a jeho kolegyň profesorek Krupové a Frouzové na literární výlet. Exkurze trvala tři dny, ve kterých jsme stihli navštívit spoustu krásných měst: Jaroměř, Náchod, Nové Město nad Metují, Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou. S sebou vezl pan profesor Bořkovec spoustu knížek (například Bylo nás pět, Zbabělce a Dvorní šašky), ze kterých nám předčítal na místech, kde se děj odehrával. Více

By

19/09/2019

Po vinných stezkách a ještě dál!

19/09/2019 | By |

Konec školního roku s sebou přinesl to, na co se mnozí z nás nejvíce těšili. Nemyslíme tím zrovna uzavírání klasifikace a závěrečné testy, ale dobrovolný zájezd do Alsaska. Po náročném sportovním dni jsme se v pátek 21. června ve večerních hodinách, vybaveni polštáři a dekami, vydali na několikahodinovou cestu autobusem směr Francie. Více

By

19/09/2019

Učitelská výprava do Písku

19/09/2019 | By |

Studenti se někdy diví, co dělají učitelé poslední týden v srpnu ve škole, když tam nemají koho učit. Podle všeho by měli vylepšovat nástěnky, oprašovat knížky a hledat ztracené židle. To všechno samozřejmě naší škole prospěje, ale tentokrát se paní ředitelka rozhodla, že nejlepším počátkem školního roku bude naše gymnázium vylidnit a poslat pedagogy někam…do světa.

Poslední srpnový čtvrtek a pátek strávila tedy většina sboru v Písku, odkud někteří vyrazili na 15kilometrový výlet k Žižkovu památníku do Sudoměře, jiní odpočívali a konverzovali na plovárně u Otavy. Všichni se sešli večer, aby v klidu prodiskutovali návrhy, na něž v běžném provozu školy není dost času a soustředěnosti. Mluvilo se o mimoškolní činnosti studentů, která zvyšuje jejich absenci, a byl také představen systém zadávání náročnějších skupinových i individuálních prací, který by měl zabránit tomu, že některá třída dělá až příliš mnoho projektů a některá žádné nebo že má být několik dlouhotrvajících úkolů odevzdáno současně. Řada důležitých otázek se otevřela neformálně v průběhu večera nebo druhý den, před společnou prohlídkou historického centra. Další témata visela ve vzduchu a budou probrána na dalších takových setkáních.

Studenti si často neumějí představit ani jiné věci: že by učitelé dokázali diskutovat a nehádali se u toho, že by uvažovali o dlouhodobějším rozvoji školy a záleželo jim na něm. Nebo že by dokonce učitel – tento podivný živočišný druh – mohl mít kamarády! Výprava učitelů do Písku by mohla přesvědčení aspoň některých z nich aspoň trochu nahlodat.

Martin Bořkovec

By

17/09/2019

Adaptační kurz 1.A

17/09/2019 | By |

Před odjezdem studentů na adaptační kurz v jejich pocitech nejspíše probíhal boj mezi nervozitou a těšením; těšení se však stávalo jasným vítězem. Po příjezdu hladkém jako průchod nože máslem se všichni zabydleli ve svých dočasných domovech, tedy „útulných“ chatkách na malebných „hráškových” březích Orlíka.

Poté jsme se po dobrém obědě počali seznamovat s různými aktivitami ze vskutku nabitého programu, který ve středu čítal kupříkladu „tělesnou“ signální šifrovačku. Dále jsme při prolézání „pavučinou“ se vzájemnou pomocí poznali, že každý je z podstaty sobě vlastní tak trochu Spiderman. Při řazení se na kládě dle různých faktorů nám připadlo, že udržet se na kládě vskutku není nasnadě… Zlatým hřebem prvního dne se stala procházka nočním lesem, na níž bylo nejděsivější dosti možná drobné riziko zvrtnutého kotníku….

Poté, co jsme se z namáhavého seznamování dorůžova vyspali, bylo načase pustit se do dalších činností. Zalyžovali jsme si na dřevěných lyžích – a nejen plavaní je od té doby synchronizované. A pokud jste si do tohoto okamžiku mysleli, že člověka si nelze posílat jako balónek, pak jste na omylu – zbořili jsme vám tento mýtus hrami postavenými na důvěře, jejichž vrcholem byl takzvaný (a zřejmě lehce obávaný) pád důvěry. A opět nesmí chybět zlatý hřeb, tedy slanění z několikametrové skalky, při němž jsme všichni (někteří nově) přišli na skutečnost, že člověk opravdu není tvorem létavým.

Společně s pátkem přišlo i závěrečné kulturní okénko se sympatickou tváří divadelního představení, ve kterém se naše moderní „mladistvá“ pohádka O Sněhourovi a sedmi trpaslicích těsně umístila na zlatém „bidélku“. A slovíčko závěrem: Pokud by se spolu nějací lidé vsadili, dozajista by vyhrál účastník mínící, že bychom se s radostí na podobnou akci vypravili znovu.

Natálie Veselá, 1.A

Poznámka třídního, respektive třídní: Autorka se skromností sobě vlastní nepopsala podrobněji závěrečné divadlo. Byla to pantomima skvěle doprovázející čtený text pohádky. Celá modernizovaná verze Sněhurky byla, představte si, ve verších!

By

17/09/2019

Adaptační kurz 1.S

17/09/2019 | By |

Naši noví studenti 1.S se pod vedením třídní profesorky Ivany Jirouškové vydali na adaptační kurz. Jako tradičně navštívili středisko Štědronín.

Třídenní program vedený organizátory společnosti ActiveNature o.s. kolektiv třídy stmelil a připravil na několikaleté společné studium, ale všem také zajistil zábavu na celý den, příjemnou atmosféru a dobré vzpomínky. Aktivity, které studenti hráli, byly zaměřené na spolupráci, domluvu, respekt, důvěru nebo schopnost prosadit svůj názor. Mezi seznamovacími hrami se však neztratily ani adrenalinové aktivity jako slaňování, nebo hry posilující schopnost promluvit před veřejností, tedy divadelní představení.

Třída se s chutí pustila do třídenní přípravy představení s tématem Sněhurka a sedm trpaslíků. Aby však divadlo nebylo tak jednoduché, museli herci ve svých textech využít šest slov, jako jsou “diagonála, kontraproduktivní nebo transportér”. Studenti své představení zahráli poslední den celého kurzu. Samozřejmě hra sklidila velký úspěch, studenti obdrželi bonboniéry na chuť, drobnou kritiku a velké množství pochval a obdivu.

Jako každý kurz byl i tento doprovázen nočním pochodem. Na závěr jsme si užili palačinkovou party, kterou s radostí a chutí uspořádali studenti 1.S v jedné z chatek s vlastní kuchyní. Vybavení kuchyně sice nebylo nejvhodnější, ale umíchat těsto v hrnci a z pánve palačinky sundat nožem studentky a studenti zvládli skvěle.

Matěj Trnka a Sandra Barčanská, I.S

By

17/09/2019

S(lovin‘)sko 2019

17/09/2019 | By |

Místo obvyklých prvních dnů ve škole jsme si začátek školy zpestřili výjezdem do malého Slovinska. Tohoto zájezdu se zúčastnily obě maturitní třídy a 5.S, tedy takový „výběr z hroznů“ našeho gymnázia. Zároveň to pro oba maturitní ročníky byl poslední společný školní výlet.

Naše putování jsme odstartovali nočním transferem přes Rakousko až do Slovinska, do kterého jsme dorazili okolo šesté hodiny ranní. Naše první zastávka se konala nedaleko za hranicemi, kde jsme se vydali na kratičkou procházku ke smaragdovému jezírku s výhledem na Julské Alpy, ponořené do jemného slunečního svitu. Dále jsme se o pár kilometrů do světoznámého skokanského střediska Planica. Zde jsme se nasnídali a rozhýbali naše ztuhlé kostry svižným výstupem na druhý největší skokanský můstek světa Letalnica. V okolí Kranjska Gora jsme se toulali až do odpoledních hodin, a poté jsme se s mezipřistáním v soutěsce přesunuli až do krásného městečka Bled, ve kterém jsme navštívili naši partnerskou školu (Višja strokovna šola za gostinstvo in turizem Bled). Po příjemné hodince, strávené procházením školy a povídáním si se sympatickým panem ředitelem, jsme náš nabitý den ukončili přejezdem na večeři a ubytovnu.

Druhý den ve Slovinsku byl malinko atypický – rozdělili jsme se totiž do dvou skupin a vydali se na dva různé výlety. První skupina (podle některých „výkonnější a zdatnější“, podle jiných pouze s nízkou mírou pudu sebezáchovy) se od Bohinsjkého jezera vydala na osmikilometrový výstup kolmo vzhůru na nedaleký kopeček s názvem Vogel. Ta druhá (podle mého názoru rozumnější) skupina se naopak obešla bez 1200 vystoupaných výškových metrů a svůj den poklidně strávila v okolí jezera.

Poslední dva dny byly naplánovány jako relaxační a také byly! Strávili jsme je totiž v přímořském letovisku Portorož. Během našeho přesunu hory – moře, jsme se zastavili ve světově známém jeskynním komplexu Postojnska jama. Návštěva v některých z nás zanechala rozličné pocity. Ve mně třeba, že: Koněprusy jsou velikostně, v porovnání s postojenským jeskynním systémem, velké asi jako zakopaná zavařovačka oproti sklepní místnosti, a také, že chodby a nástupiště vedoucí k jeskynnímu turistickému vláčku jsou modernější než pražské metro.

Poslední den jsme společně zahájili prohlídkou zbytku bývalého městského opevnění, která posloužila i jako osvěžující dopolední sprcha a běh. Stali jsme se totiž obětí pořádné slovinské bouřky! Poté co jsme se usušili u šálku dobré kávy, dostali jsme rozchod a zbylých hodin do večeře každý využil po svém. Někdo vyrazil za historií a kulturou, jiní se vydali nalézt proslulou písečnou pláž, někteří prostě chodili tam, kam je zrovna srdce táhlo. Jisté je, že jsme si to všichni užili naplno.

Přiznám se, že jsem Slovinsko měla vždycky zaškatulkované jako: a) zemi, kde se dítě řekne „otrok“, b) zemi před Chorvatskem, kde se vždycky stojí dlouho na hranicích c) zemi, s blbými dálnicemi a hnusnými benzínkami d) zemi, kterou si všichni pletou se Slovenskem. Avšak tenhle zájezd mi ukázal přesný opak a za to bych chtěla poděkovat všem, již se podíleli na realizaci tohoto výletu. Díky!

Kateřina Hrubá, 6.S

By

02/09/2019

PhotoCAMP: inspirace, kreativita, zábava

02/09/2019 | By |

Na začátku letních prázdnin proběhl první PhotoCAMP ve spolupráci mezi Gymnáziem Oty Pavla v Radotíně a Nikon školou. A toto spojení byla dobrá volba. Nikon PhotoCAMPU přinesl nejen fotografické znalosti a zkušenosti na vysoké úrovni, ale také velké množství fototechniky (i té nejprofesionálnější v řádu několika stovek tisíc!), nových nápadů a bezva lektory. No a samozřejmě neskutečně nabitý program. Gymnázium zase díky své úžasné lokalitě poskytlo své prostory jak pro samotný program PhotoCAMPU, tak i pro noční odpočinek ve spacácích. Ale co že se tam vlastně dělo?

Studenti měli šanci se během pěti dní naučit nejen ovládat a správně nastavit zrcadlovku (od prvního dne automatický režim fotografování už nikdo nepoužil), ale také vyzkoušet portrétní fotografii, makrofotografii, fotografování zvířat, produktu a nebo i sportu. A právě fotografování vodního slalomu v trojském kanále všechny neskutečně nadchlo. Ale možná to také bylo úžasnou lektorkou a naší přední sportovní fotografkou Bárou Reichovou, která jako jediná Češka jezdí dokumentovat olympiádu. A právě Bára nás celým dnem provázela. Každopádně tady se všichni hodně vyblbli a odnesli si úžasné snímky. Samozřejmě  že pro každé fotografické téma byly k dispozici vhodné objektivy, takže si naši studenti mohli vyzkoušet pevné objektivy, makroobjektivy, teleobjektivy a nebo třeba „širokáče“.

Po večerech si každý účastník vybral pět svých nejlepších fotek a ty jsme si společně promítali a komentovali, aby měli studenti šanci dostat zpětnou vazbu. Všichni se shodli, že toto bylo velmi přínosné. Kritika byla pozitivní a konstruktivní, a i díky ní se během pěti dní kvalita fotografií ohromně posunula. I když musíme přiznat, že už první den nám studenti ukazovali úžasné snímky. A přesně tyhle nejlepší fotografie jim Nikon škola na památku vytiskla, takže si kromě tašky plné dárků odnesli i tuto krásnou papírovou vzpomínku.

Večery nám zpestřili dva hosté- Sylva Korbařová z dua cestujsemnou.cz, která vyprávěla o svých dobrodružných výpravách a samozřejmě o fotografování a vybavení na takto náročných cestách. No, co si budeme povídat, nechtěli jsme ji pustit domu, protože závěrečné úpravy fotek byly ohromně zajímavé! Druhým hostem byla již zmíněná sportovní fotografka deníku Sport Bára Reichová. Kromě toho, že s námi strávila celý den, učila nás fotografovat a říkala nám, jak to chodí v novinách, večer nám ještě pro inspiraci ukázala kus ze své práce a hlavně povyprávěla zážitky ze třech olympiád, které už měla šanci fotografovat.

Co ale na celém PhotoCAMPU bylo nejzásadnější a nejúžasnější? Naši studenti: děti ve věku 10-16 let, z nichž polovina držela zrcadlovku poprvé v ruce a většina vůbec netušila, co to je třeba clona nebo ISO. Tak přesně tyto děti každý den tvořily krásné snímky na profesionální úrovni, s úžasnou kompozicí, zajímavým světlem nebo hlubší myšlenkou. Neskutečně nás překvapily svojí šikovností, ohromným nadšením, bezmeznou kreativitou i svým pohledem na svět. Každý človíček byl jiný, během těch pěti dní jsme byli se stoprocentní jistotou schopni určit, komu jaká fotka patří. Ale hlavně ta jejich energie a nekonečný elán do fotografování! A právě díky nim byla atmosféra celých pěti kompletně profocených dní báječná a nezapomenutelná. Nestali se z nich naši studenti, ale naši přátelé a my jim z celého srdce děkujeme za to, co jsme se od nich naučili.

Magdaléna, Lucie a Filip z Nikon školy, www.nikonskola.cz

Magdaléna Staňková
Nikon School Project Manager

Recenze dětí

Klárka: „Lektoři byli naprosto úžasní. Vůbec jsem si nepředstavovala, že by nám mohli takhle moc pomáhat, radit a rozumět nám. Asi jsem nikdy nepotkala takhle moc ochotný a hodný dospělý lidi. Jsem hrozně vděčná za to, kolik nás toho naučili.“

Kristýnka: „Nejvíce se mně líbila možnost focení portrétů v ateliéru a den s Bárou Reichovou a sportovní fotografií. Program mě inspiroval k tomu, že fantazii se meze opravdu nekladou.“

Fotky dětí: https://drive.google.com/drive/folders/1PVg7r5TunAp6t3ueWSthnYWlJHg4kkDn

Fotky z tábora: https://drive.google.com/drive/folders/1AqGVkRKF7ejuha7oc31UtddQwK_tDCfk