Image Image Image Image Image Image Image Image Image

Školní aktivity

By

16/10/2019

Výměnný pobyt Wurzen – Radotín

16/10/2019 | By |

V pondělí 23. září se uskutečnil výměnný pobyt se studenty z německého gymnázia ve Wurzenu. Jelikož byli studenti namixováni z různých tříd ve věku od 15 do 17 let, netvořili pospolitý kolektiv. Ubytování bylo zajištěno v jednotlivých rodinách na základě společných zájmů studentů. Pan Dietmar a pan Günter, kteří přijeli jako pedagogický dozor německých studentů, byli ubytováni v místním hotelu. Dopolední program probíhal formou klasického vyučování, kdy němečtí studenti byli do výuky zapojeni a následně pokračoval školou zajištěný program v Praze. Večery se odehrávaly v režii studentů.

První odpolední program byl v podobě literární rallye po Praze v němčině, kdy jsme se po vytvoření několika českoněmeckých skupinek vydali do centra Prahy plnit jednotlivé úkoly.

Druhý den byly na pořadu dne nejnavštěvovanější pražské památky jako např. Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí atd.

Ve čtvrtek jsme vyrazili na celotřídní výlet do Kutné Hory. Výlet odstartovala prohlídka chrámu sv. Barbory.  Po obědě následovala prohlídka kutnohorských stříbrných dolů a jako perlička na závěr návštěva kostnice. Nejsme si zcela jisti, zda návštěva kostnice nevyvedla německé studenty poněkud z míry…

Na pátečním programu  bylo už jen studenty dopravit do školy, protože po první vyučovací hodině odjížděli zpátky do Německa.

Zajímavé závěry z návštěvy:

  • Kečup… Němci si do každého jídla dávali kečup, čímž si myslíme, že poněkud vyvedli z míry i obsluhu radotínské Luny express, když prosili o kečup i na pizzu.
  • Velký obdiv si zaslouží Marek Klíma, který se snažil komunikovat v každé situaci, a na bedra mu bylo naloženo průvodcování na Pražském hradě.

Za 5.S Sára Císařová, Maruška Janeková a Lucie Pavlíčková

By

16/10/2019

Poprask aneb Souboj s počasím a ostatními studenty

16/10/2019 | By |

Dne 8. 10. 2019 jsme se jakožto běžci zúčastnili Poprasku, tj. krajské soutěže v přespolním běhu v pražské Stromovce. Bohužel nám počasí nepřálo, bylo velice sychravo a teploty klesly pod 8 °C. Dívky: Hovorková, Kučerová, Fantová, Jasková a Panýrková, které běžely trať dlouhou 3 km, se umístily na krásném 4. místě. Chlapci: Reh, Fulík, Valter, Haňkovský a Šarboch, také nezaostali, a na trati 5 km vybojovali 7. místo. Tyto výkony nám postup do dalšího kola bohužel nezajistily, ale příště se to jistě podaří.

Albert Fulík, 3.S

By

19/09/2019

Cesty za kulturou aneb literární exkurze do východních Čech

19/09/2019 | By |

Již třetí den školy se studenti 2.A a část třídy 4.S vydali pod vedením pana profesora Bořkovce a jeho kolegyň profesorek Krupové a Frouzové na literární výlet. Exkurze trvala tři dny, ve kterých jsme stihli navštívit spoustu krásných měst: Jaroměř, Náchod, Nové Město nad Metují, Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou. S sebou vezl pan profesor Bořkovec spoustu knížek (například Bylo nás pět, Zbabělce a Dvorní šašky), ze kterých nám předčítal na místech, kde se děj odehrával. Více

By

19/09/2019

Po vinných stezkách a ještě dál!

19/09/2019 | By |

Konec školního roku s sebou přinesl to, na co se mnozí z nás nejvíce těšili. Nemyslíme tím zrovna uzavírání klasifikace a závěrečné testy, ale dobrovolný zájezd do Alsaska. Po náročném sportovním dni jsme se v pátek 21. června ve večerních hodinách, vybaveni polštáři a dekami, vydali na několikahodinovou cestu autobusem směr Francie. Více

By

19/09/2019

Učitelská výprava do Písku

19/09/2019 | By |

Studenti se někdy diví, co dělají učitelé poslední týden v srpnu ve škole, když tam nemají koho učit. Podle všeho by měli vylepšovat nástěnky, oprašovat knížky a hledat ztracené židle. To všechno samozřejmě naší škole prospěje, ale tentokrát se paní ředitelka rozhodla, že nejlepším počátkem školního roku bude naše gymnázium vylidnit a poslat pedagogy někam…do světa.

Poslední srpnový čtvrtek a pátek strávila tedy většina sboru v Písku, odkud někteří vyrazili na 15kilometrový výlet k Žižkovu památníku do Sudoměře, jiní odpočívali a konverzovali na plovárně u Otavy. Všichni se sešli večer, aby v klidu prodiskutovali návrhy, na něž v běžném provozu školy není dost času a soustředěnosti. Mluvilo se o mimoškolní činnosti studentů, která zvyšuje jejich absenci, a byl také představen systém zadávání náročnějších skupinových i individuálních prací, který by měl zabránit tomu, že některá třída dělá až příliš mnoho projektů a některá žádné nebo že má být několik dlouhotrvajících úkolů odevzdáno současně. Řada důležitých otázek se otevřela neformálně v průběhu večera nebo druhý den, před společnou prohlídkou historického centra. Další témata visela ve vzduchu a budou probrána na dalších takových setkáních.

Studenti si často neumějí představit ani jiné věci: že by učitelé dokázali diskutovat a nehádali se u toho, že by uvažovali o dlouhodobějším rozvoji školy a záleželo jim na něm. Nebo že by dokonce učitel – tento podivný živočišný druh – mohl mít kamarády! Výprava učitelů do Písku by mohla přesvědčení aspoň některých z nich aspoň trochu nahlodat.

Martin Bořkovec

By

17/09/2019

Adaptační kurz 1.A

17/09/2019 | By |

Před odjezdem studentů na adaptační kurz v jejich pocitech nejspíše probíhal boj mezi nervozitou a těšením; těšení se však stávalo jasným vítězem. Po příjezdu hladkém jako průchod nože máslem se všichni zabydleli ve svých dočasných domovech, tedy „útulných“ chatkách na malebných „hráškových” březích Orlíka.

Poté jsme se po dobrém obědě počali seznamovat s různými aktivitami ze vskutku nabitého programu, který ve středu čítal kupříkladu „tělesnou“ signální šifrovačku. Dále jsme při prolézání „pavučinou“ se vzájemnou pomocí poznali, že každý je z podstaty sobě vlastní tak trochu Spiderman. Při řazení se na kládě dle různých faktorů nám připadlo, že udržet se na kládě vskutku není nasnadě… Zlatým hřebem prvního dne se stala procházka nočním lesem, na níž bylo nejděsivější dosti možná drobné riziko zvrtnutého kotníku….

Poté, co jsme se z namáhavého seznamování dorůžova vyspali, bylo načase pustit se do dalších činností. Zalyžovali jsme si na dřevěných lyžích – a nejen plavaní je od té doby synchronizované. A pokud jste si do tohoto okamžiku mysleli, že člověka si nelze posílat jako balónek, pak jste na omylu – zbořili jsme vám tento mýtus hrami postavenými na důvěře, jejichž vrcholem byl takzvaný (a zřejmě lehce obávaný) pád důvěry. A opět nesmí chybět zlatý hřeb, tedy slanění z několikametrové skalky, při němž jsme všichni (někteří nově) přišli na skutečnost, že člověk opravdu není tvorem létavým.

Společně s pátkem přišlo i závěrečné kulturní okénko se sympatickou tváří divadelního představení, ve kterém se naše moderní „mladistvá“ pohádka O Sněhourovi a sedmi trpaslicích těsně umístila na zlatém „bidélku“. A slovíčko závěrem: Pokud by se spolu nějací lidé vsadili, dozajista by vyhrál účastník mínící, že bychom se s radostí na podobnou akci vypravili znovu.

Natálie Veselá, 1.A

Poznámka třídního, respektive třídní: Autorka se skromností sobě vlastní nepopsala podrobněji závěrečné divadlo. Byla to pantomima skvěle doprovázející čtený text pohádky. Celá modernizovaná verze Sněhurky byla, představte si, ve verších!

By

17/09/2019

Adaptační kurz 1.S

17/09/2019 | By |

Naši noví studenti 1.S se pod vedením třídní profesorky Ivany Jirouškové vydali na adaptační kurz. Jako tradičně navštívili středisko Štědronín.

Třídenní program vedený organizátory společnosti ActiveNature o.s. kolektiv třídy stmelil a připravil na několikaleté společné studium, ale všem také zajistil zábavu na celý den, příjemnou atmosféru a dobré vzpomínky. Aktivity, které studenti hráli, byly zaměřené na spolupráci, domluvu, respekt, důvěru nebo schopnost prosadit svůj názor. Mezi seznamovacími hrami se však neztratily ani adrenalinové aktivity jako slaňování, nebo hry posilující schopnost promluvit před veřejností, tedy divadelní představení.

Třída se s chutí pustila do třídenní přípravy představení s tématem Sněhurka a sedm trpaslíků. Aby však divadlo nebylo tak jednoduché, museli herci ve svých textech využít šest slov, jako jsou “diagonála, kontraproduktivní nebo transportér”. Studenti své představení zahráli poslední den celého kurzu. Samozřejmě hra sklidila velký úspěch, studenti obdrželi bonboniéry na chuť, drobnou kritiku a velké množství pochval a obdivu.

Jako každý kurz byl i tento doprovázen nočním pochodem. Na závěr jsme si užili palačinkovou party, kterou s radostí a chutí uspořádali studenti 1.S v jedné z chatek s vlastní kuchyní. Vybavení kuchyně sice nebylo nejvhodnější, ale umíchat těsto v hrnci a z pánve palačinky sundat nožem studentky a studenti zvládli skvěle.

Matěj Trnka a Sandra Barčanská, I.S

By

17/09/2019

S(lovin‘)sko 2019

17/09/2019 | By |

Místo obvyklých prvních dnů ve škole jsme si začátek školy zpestřili výjezdem do malého Slovinska. Tohoto zájezdu se zúčastnily obě maturitní třídy a 5.S, tedy takový „výběr z hroznů“ našeho gymnázia. Zároveň to pro oba maturitní ročníky byl poslední společný školní výlet.

Naše putování jsme odstartovali nočním transferem přes Rakousko až do Slovinska, do kterého jsme dorazili okolo šesté hodiny ranní. Naše první zastávka se konala nedaleko za hranicemi, kde jsme se vydali na kratičkou procházku ke smaragdovému jezírku s výhledem na Julské Alpy, ponořené do jemného slunečního svitu. Dále jsme se o pár kilometrů do světoznámého skokanského střediska Planica. Zde jsme se nasnídali a rozhýbali naše ztuhlé kostry svižným výstupem na druhý největší skokanský můstek světa Letalnica. V okolí Kranjska Gora jsme se toulali až do odpoledních hodin, a poté jsme se s mezipřistáním v soutěsce přesunuli až do krásného městečka Bled, ve kterém jsme navštívili naši partnerskou školu (Višja strokovna šola za gostinstvo in turizem Bled). Po příjemné hodince, strávené procházením školy a povídáním si se sympatickým panem ředitelem, jsme náš nabitý den ukončili přejezdem na večeři a ubytovnu.

Druhý den ve Slovinsku byl malinko atypický – rozdělili jsme se totiž do dvou skupin a vydali se na dva různé výlety. První skupina (podle některých „výkonnější a zdatnější“, podle jiných pouze s nízkou mírou pudu sebezáchovy) se od Bohinsjkého jezera vydala na osmikilometrový výstup kolmo vzhůru na nedaleký kopeček s názvem Vogel. Ta druhá (podle mého názoru rozumnější) skupina se naopak obešla bez 1200 vystoupaných výškových metrů a svůj den poklidně strávila v okolí jezera.

Poslední dva dny byly naplánovány jako relaxační a také byly! Strávili jsme je totiž v přímořském letovisku Portorož. Během našeho přesunu hory – moře, jsme se zastavili ve světově známém jeskynním komplexu Postojnska jama. Návštěva v některých z nás zanechala rozličné pocity. Ve mně třeba, že: Koněprusy jsou velikostně, v porovnání s postojenským jeskynním systémem, velké asi jako zakopaná zavařovačka oproti sklepní místnosti, a také, že chodby a nástupiště vedoucí k jeskynnímu turistickému vláčku jsou modernější než pražské metro.

Poslední den jsme společně zahájili prohlídkou zbytku bývalého městského opevnění, která posloužila i jako osvěžující dopolední sprcha a běh. Stali jsme se totiž obětí pořádné slovinské bouřky! Poté co jsme se usušili u šálku dobré kávy, dostali jsme rozchod a zbylých hodin do večeře každý využil po svém. Někdo vyrazil za historií a kulturou, jiní se vydali nalézt proslulou písečnou pláž, někteří prostě chodili tam, kam je zrovna srdce táhlo. Jisté je, že jsme si to všichni užili naplno.

Přiznám se, že jsem Slovinsko měla vždycky zaškatulkované jako: a) zemi, kde se dítě řekne „otrok“, b) zemi před Chorvatskem, kde se vždycky stojí dlouho na hranicích c) zemi, s blbými dálnicemi a hnusnými benzínkami d) zemi, kterou si všichni pletou se Slovenskem. Avšak tenhle zájezd mi ukázal přesný opak a za to bych chtěla poděkovat všem, již se podíleli na realizaci tohoto výletu. Díky!

Kateřina Hrubá, 6.S

By

01/07/2019

Literární exkurze ve mlejně

01/07/2019 | By |

Na „Literární exkurzi ve mlejně“ se celé tři dny četlo, psalo, hrálo divadlo, a to činohra a stínové divadlo, psala se próza, recitovaly se verše, kladly se otázky za dětskou postavu a odpovídalo se za jejího otce, sledovaly se a rozebíraly filmy, vytvářely se fotoreportáže atd. Studenty to natolik vyčerpalo, že když byli požádáni, aby něco o akci napsali, vyplodili toto. Může to být pokládáno za důkaz jejich tvořivosti, či za nepřijatelnou náročnost jejich pedagogů vedoucí k dočasné ztrátě příčetnosti?

Flossmanův mlejn

Kdysi dávno, když ještě nebyly mobilní telefony a železnice se netáhly po celém povrchu naší země, se třicet přeživších po prohrané válce snažilo najít úkryt před nepřátelskou vyhlazovací jednotkou. Poslední oddíl armády české se tedy pod vedením plukovníka Bořkovce skryl podle pověsti někde poblíž Šumavy. Generál Slate nařídil popravu všech rukojmích a všech protestantů, čímž zahnal poslední zbytky odboje hluboko do lesů daleko od civilizace.

„Tak tohle je konečná…“ zamumlal jeden z vojáků prohlížeje si plakát s odměnou na vlastní hlavu. „Deset táců na každého z nás a za profes- tedy plukovníka celých patnáct tisíc!“ Plukovník zaklel a po chvíli dodal: „Tak to budeme muset najít pořádnou díru. Už nemůžem věřit nikomu.“ Uběhla hodinka, když velitel opět promluvil: „Znám jeden mlejn. Je to odsud dobrejch … kiláků.“

Věděli, že je čeká náročná cesta. Měli však na výběr? Buď zůstanou v Praze a určitě se dočkají šibenice, nebo se pokusí dostat do Flossmanova mlejna. První akce je čekala hned při dobíhání vlaku. Nezodpovědný člen oddílu pověřen koupí jízdenek zklamal ve svém úkolu a dostal první napomenutí. Vychytralí vojáci, speciálně trénovaní na zamaskování své přítomnosti, schválně nekoupili místenky, aby je nebylo možné později dohledat. Vlak byl přeplněn civilisty, to však nebyl pro špičkové průzkumníky žádný problém. Nenápadně se maskovali na modrém koberci ve vlaku a zádrhel nastal, až když si dvou nešťastníku nevšiml pojízdný minibar.

Po opuštění vlaku je čekala další náročná cesta lesem. Při životě je drželo pouze pomyšlení na klidné dny ve mlejně a špagety carbonara, pro které obětovali  své poslední peníze, aby na místě neumřeli hlady. Úspěšně si prodrali cestu lesem a dostali se až ke starobylému stavení. Největším překvapením pro ně byla bohatá knihovna, jež se nacházela ve druhém patře. Po třech dnech se situace v hlavním městě naštěstí uklidnila, a tak se mohli vojáci bezpečně dopravit zpět.

Martin Míča, Julie Musilová 1.S

By

01/07/2019

Letní Projektový den aneb Sedm je číslo plnosti

01/07/2019 | By |

7 je počet dní v týdnu. Podle Bible Bůh stvořil svět v sedmi dnech. Jako součet 3 + 4 se číslo 7 pokládalo za symbol plnosti a v rámci judaismu odpovídá řádu přírody. Z hlediska studia je zajímavá informace, že Talmud uvádí pedagogické pravidlo, podle něhož „se nově učená věc musí zopakovat nejméně sedmkrát, než si ji člověk bezpečně zapamatuje.“ (Nedělám si iluze, že je tomu u našich studentů…)

Je to prostě číslo magické a šťastné a právě 7 zajímavých přednášek proběhlo v naší škole žhavého 20. 6. 2019. Velice si vážíme toho, že tentokrát veškerý program zajišťovali sami studenti. A čím jsme se mohli obohatit?

V přízemí jsme se dozvěděli informace o základech sociologie a vybraných tématech od Mgr.Ivana Cukera (absolventa GOP), ve dvojce velmi sugestivně hovořila fotografka Iva Zímová o svých zkušenostech s děním na Ukrajině, o vojenských profesionálech sloužících v Afgánistánu zaníceně hovořil kapitán Mgr. Pavel Stehlík, potraviny pod lupou zkoumali studenti z VŠ chemicko-technologické, co obnáší studium medicíny se studenti dozvěděli od Martina Němce (4. roč. 2. Lékařské fakulty UK), Dorota Gremlicová se podělila o své zkušenosti s chovem exotických zvířat a konečně mistr zvuku doc. Tomáš Zikmund pohovořil o svém oboru, který vyučuje na HAMU, ze svého pohledu pak reflektovala toto téma jeho studentka.

Sedm je číslo plnosti a my jsme v závěru dne museli konstatovat, že jsme ze školy odcházeli naplněni novými poznatky i zkušenostmi. Díky patří studentům-organizátorům i pozvaným odborníkům!

Pavlína Krupová