Image Image Image Image Image Image Image Image Image

Školní aktivity

By

23/03/2020

Učíme se debatovat

23/03/2020 | By |

V úterý 3. března se utkaly dva studentské týmy v Debatním fóru. Diskutující měli před očima celé školy obhajovat, nebo vyvracet tvrzení, že za třicet let se bude většině lidí žít lépe než dnes. Argumenty se přitom měly točit kolem problémů a vývoje klimatu, Evropské unie, médií a bezdomovectví. Více

By

16/03/2020

Mladí, krásní v pohybu aneb Maturitní ples 4.A a 6.S

16/03/2020 | By |

Několikaměsíční přípravy na slavnostní událost byly zúročeny 27. 2. 2020. Do sálu postupně přicházeli naši dospělí studenti, zatím v oblečení pro předtančení, zato s krásnými účesy a perfektním make-upem. Někteří na své vizáži pracovali opravdu dlouho, proto také na dopolední vyučování přišlo pouze 6 statečných mužů z 6.S a 6 statečných mužů i žen ze 4.A. Asi jsme taky zanechali pořádnou ekologickou stopu, protože i po velice náročném a nápaditém předtančení (4.A olympijské hry, 6.S dějiny hudby) natužené účesy vydržely a studenti byli stejně atraktivní i při oficiální ceremonii šerpování, tentokrát už ve slavnostních róbách. Celým večerem nás důstojně provázeli Albert Fulík (3.S) a Tereza Součková (5.S). Paní ředitelka poděkovala profesorkám třídním za jejich nasazení nejen na poli vzdělávacím. Jedno oko nezůstalo suché při tanci studentů s profesory (každý plakal možná z jiného důvodu…) a kdo po této produkci zůstal citově nezasažen, dojal se při tanci studentů s rodiči. Půlnoční překvapení byla nápaditá, stejně jako obě maturitní třídy po celé jejich studium. Nejdříve vystoupili studenti 6.S v rafinovaných maskách, kterými byly obličeje milovaných profesorů, a předvedli uvolněné taneční kreace skupin, sestavených samozřejmě podle předmětových sekcí. Následovalo vystoupení 4.A, fantazijní hra se světly a pohybem, propojená s motivy květinových dětí.

U obou tříd jsme obdivovali kreativitu a totální nasazení v oblasti přípravy na maturitní ples. Krev, pot a slzy se přetavily v úsměvy, radost a dojetí. Milí studenti, dokázali jste, že to dokážete!

Držíme vám všem pěsti, ať se totéž odehraje v oblasti maturitní přípravy! Obzvlášť teď, když jsme načas propojeni jen virtuálně a zodpovědnost přípravy leží především na vás…

Pavlína Krupová

By

14/02/2020

Projektový den: Naděje a hrozby dneška

14/02/2020 | By |

30. 1. 2020, ještě předtím než studenti dostali vysvědčení, se konal již potřetí Projektový den. Letos proběhlo deset přednášek či workshopů, které se nějakým způsobem týkaly tématu Naděje a hrozby dneška. Studenti si mohli předem vybrat z těchto okruhů: 1. Život v příbojové zóně křídového moře (Mgr. Martina Kočová, PhD.) 2. Krajina kolem nás jako archiv klimatických změn (Doc. Mgr. Lenka Lisá, PhD.) 3.Fyzika hrozeb a nadějí (Vít Boček) 4.Evropský parlament zevnitř (Adam Široký) 5. Vystupování před lidmi (moderátor Václav Kuba) 6. Média dnes (redaktorka ČT Pavla Kubálková) 7. Korupce: kořeny a podoba současného problému (někdejší viceprezident NKÚ Václav Peřich) 8. Ukončení bezdomovectví (vedoucí terénní služby Armády spásy Jan Desenský). Poslední dva workshopy vedli naši kolegové: 9. Šifrování (Luděk Sedlák) a 10. Roboti (Eva Marková). Stejně jako předešlé roky i letos si studenti odnesli z programu nové informace a snad i zkušenosti.

Jednotlivá témata byla reflektována v českém, anglickém, francouzské, německém jazyce, o workshopech debatovaly některé třídy i se svými třídními.

V úterý 3. 3. 2020 na tento program navážeme novým formátem, a to Debatním fórem, kterého se zúčastní zástupci tříd, ovšem za nemalé a aktivní podpory svých třídních kolektivů.

Pavlína Krupová

By

14/02/2020

Náš 1. LVK

14/02/2020 | By |

Náš dlouho očekávaný lyžařský zájezd do Špindlerova Mlýna nezačal zrovna nejlíp. Již při nakládání bagáže do nitra autobusu vyšlo najevo, že jedna nejmenovaná kamarádka si nesbalila věc pro sjezdování celkem důležitou. Lucka zapomněla helmu. A nebyla sama, kdo nebyl kompletní. Jeden z Martinů u sebe neměl prohlášení o svém zdraví a povolení k volným jízdám. Helma se na poslední chvíli přiřítila v autě spolu s Lucčiným tátou, avšak bezinfekčnost se k profesorům nedostala. Skončila ztracena kdesi ve škvíře u okénka auta Martinova bratra. Většina účastníků zájezdu stále netuší, jak se tam dostala. Nakonec jsme přece jen všichni seděli v autobusu a vyrazili do velehor Krkonoš.

Ve Špindlerově Mlýně nás čekalo nemilé překvapení. Sněhová pokrývka byla namrzlá a velice nedostatečná. Naštěstí existují sněžná děla. S vynaložením velkého úsilí jsme se po klouzající cestě vydrápali až k chatě Horalka, která se po následujících šest dní stala naším útočištěm.

Lyžování probíhalo, až na pár událostí, bez problémů. To se třeba Ondra a Jirka rozhodli prozkoumat trochu jinou cestu než naši a museli sjet svah téměř nezasněžený. Ale jinak jsme si zasjezdovali výborně. Krásná mlha. Asi dva dny nám však štěstí přálo a bylo jasno.

Ačkoliv na kuchařských výtvorech chaty jsme si moc nepochutnali (2x guláš, potom čočka, šunkofleky atd…), myslím, že se náš LVK celkem vydařil. Po večerech jsme s maximální nepozorností naslouchali přednáškám o lyžování a utráceli úspory za hraní kulečníku.

Domů jsme se dostali všichni. Tedy až na Vítkovy boty, které zůstaly zapomenuty na Horalce. A všichni jsme se těšili, jak si doma konečně pochutnáme na nějakém dobrém jídle.

Tereza Marešová, 1.A

By

20/01/2020

Sportovní lyžařský kurz 2.S

20/01/2020 | By |

Hned po prázdninách, 5. ledna, jsme vyrazili na lyžařský kurz do Špindlu pod vedením pana profesora Dostála. Cesta autobusem byla více než zelená. Ne že by nám semafory přehnaně svítily zeleně, ne, to krajina byla zelená. Louky jako v dubnu, okolí jako by se zrovna probouzelo ze zimního spánku… Prober se, přírodo, je začátek ledna! Však ona za to příroda sama nemůže. Ale to už bych tu začala psát o důsledcích globálního oteplování a negativních činech člověka a to… Řekněme, že to s naším lyžákem nesouvisí…, i když souvislosti se samozřejmě dají nalézt všude, aneb „Všechno souvisí se vším“, no ne?

Zpět k lyžařskému kurzu. Autobus zastavil před sjezdovkou a my se po ní neochotně museli vydat nahoru; tmou k naší chatě Horalce.

První čtyři dny se lyžovalo. Tři družstva si lyžovala podle svého a musím říct, že podmínky byly více než dobré. Aspoň první tři dny; ten poslední jsme si totiž hromadně zahráli na zmoklé slepice. Teda spíš zmoklé slepice v lyžařských brýlích. Zpět do kurníku jsme se tudíž vrátili o něco dříve než obvykle.

Další den už na nás čekala dlouho slibovaná túra. „Já jim dám procházku,“ říkal pan profesor Dostál, „to bude celodenní vysokohorská túra!“

A taky že byla. Výhled byl podobný, jako když se nacpete do sauny s parním nárazem. Žádný. Právě kvůli tomu se plán značně změnil. Místo šlapání po hřebenech jsme šli okruh ze Špindlerovky přes Petrovu a Moravskou chatu. Na konci dne jsme byli zničení, ale stejně nám to nebylo nic platné.

Bylo ráno 11. ledna a my se ještě před odjezdem vydali na jednu „vysokohorskou túru”. Ale byla značně kratší, navíc nám přálo počasí. Panoramata byla nádherná, všude kolem zelené jehličnany, modré nebe a zasněžené kopce v dáli. Slunce nám hřálo do zad. Všichni známe to přirozené ticho přírody přerušované jen zvukem vleku a křupáním sněhu pod nohama…

Ale ve Špindlu bylo fakticky krásně.

Rožková Alena 2.S (a spol)

By

08/01/2020

Zahraniční lyžařský zájezd do Alp

08/01/2020 | By |

  1. – 14. 12. 2019 se část tříd 4.S, 2.A a 3.A zúčastnila lyžařského zájezdu do rakouského Saalbachu – Hinterglemmu.

Vše začalo větrného úterního odpoledne, kdy jsme se v počtu 40 studentů shromáždili před autobusem společnosti CK OK, kam jsme naložili sebe i svá zavazadla a vyjeli jsme.

Na chatu jsme dorazili pozdě, takže jsme se jen vybalili, poslechli si pár informací a šli spát.

Další den jsme se už ráno vypravili na svoji lyžovačku či prkeňačku. Podle tříd jsme se rozdělili k instruktorům, se kterými jsme lyžovali, prknovali a vyvažovali papoušky.

Po návratu na chatu a večeři následovala zajímavá přednáška a po večerce už všichni kulišáci i kulišačky vzorně spali.

V podobně pohodovém duchu se nesly i další dny našeho zájezdu až do soboty odpoledne, kdy jsme se opět naskládali do autobusu a odjeli domů do Prahy.

Zájezd byl skvělý a celému instruktorskému týmu za něj děkujeme.

Ema Kándlová, studentka 4.S

By

08/01/2020

Nikolas Winton: Ztělesnění lidskosti

08/01/2020 | By |

Dne 13. 12. 2019 se věkem středoškolská část gymnázia zúčastnila v radotínském kině programu Nikolas Winton: Síla lidskosti. Větší část tvořil dokument o nezištném konání nenápadného anglického mladíka, v druhé části programu pan Zdeněk Tulis, jeden z tvůrců filmu, odpovídal na otázky a zmiňoval zajímavé podrobnosti o výjimečné osobnosti. Nikolas Winton před vypuknutím 2. světové války zachránil z Československa 669 dětí. Za svou prohru považoval nevypravení posledního, největšího transportu s 250 dětmi, protože v září, kdy měl vlak vyjet, vypukla válka a hranice se uzavřely. Zaujalo mě, že byl sir Winton natolik skromný a slušný člověk, že považoval tuto úžasnou záchranu jen za malou a zanedbatelnou část svého života a neřekl o tom ani své manželce. Ta dokumenty související s touto neuvěřitelnou akcí objevila na půdě čistě náhodou. Ani samy zachráněné děti dlouho nevěděly (celých 50 let!), kdo je zachránil. Mysleli si, že to byla nějaká velká mezinárodní charitativní organizace. Jakmile se Wintonovy děti, zachráněné děti, dozvěděly, kdo jim pomohl, změnilo jim to život. Začaly mít pocit, že mají dluh za svůj život a začaly tento dluh splácet dobročinnými aktivitami. Velmi dojemné bylo setkání Wintonových dětí v TV studiu se svým zachráncem (pro kterého to bylo překvapení).
V jednom z rozhovorů sir Winton zmínil, že v životě jsou důležité dvě věci: etika (obyčejná lidská slušnost) a umění kompromisu.  Tato moudrá slova jsou neustále aktuální.

Byl to také člověk plný životního elánu: když řídil ve svých 100 letech, vzali mu na 5 let řidičský průkaz a on byl nešťastný, co bude těch dalších 5 let tedy dělat…

Tento vzácný člověk zemřel 1. července 2015 v úctyhodném věku 106 let.

Film (i následné vyprávění) nás velmi zaujal a zanechal v nás silnou citovou stopu. Jak to zmínil Václav Havel po setkání s N. Wintonem: jeho pozitivní vyzařování (i v této zprostředkované formě) funguje a mění životy.

Ester Horálková, 3.S

 

By

07/01/2020

Konec roku 2019 s Columbellou

07/01/2020 | By |

18. prosince v 18:00 vystoupila Columbella se svým vánočním programem v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle. Koncert byl do jisté míry tradiční, tedy veselý, pestrý, a věřím že i vydařený, do jisté míry ale novátorský. Novinka se týkala závěru… Více

By

22/12/2019

3. S v infocentru SÚRAO

22/12/2019 | By |

V pátek 13. prosince 2019 jsme se s paní profesorkou Svobodovou a panem profesorem Černockým vypravili na návštěvu informačního střediska SÚRAO– Správy úložišť radioaktivního odpadu v Praze.

Návštěva předčila má očekávání. Téma radioaktivity mě vždy zajímalo, zdá se mi významné i z hlediska dnešní doby, kdy řešíme klimatickou změnu. V úvodu jsme se dozvěděli, že všechno (i my) je radioaktivní. Je to díky vesmírnému záření. Důležité ale je, že radioaktivitu přijímáme i odjinud a že máme nepřekročitelnou hranici dávky radioaktivity, které můžeme být vystaveni. Poté by bylo zasaženo naše zdraví. V prostoru informačního střediska jsme se mohli díky instalovanému detektoru částic radioaktivního záření na vlastní oči přesvědčit o tom, jak rychle se rozpadá vzorek obsahující izotop americia, že alfa částice je možné odstínit listem papíru a na konci přednášky vyhodnotit počet detekovaných částic alfa, beta i gama.

Přednášející mluvil poutavě, k tomu pouštěl i hezky zpracovanou prezentaci a dokonce i jedno video. V něm jsme se dozvěděli (a myslím, že nás to všechny zajímalo), že úložiště jsou sama o sobě bezpečná. Městům nehrozí poškození, pokud by v jejich okolí byl vybudovaný sklad radioaktivního odpadu.

Na závěr bych řekla, že jsem ráda, že jsme měli možnost se o této problematice dozvědět něco víc a poznat jednu z důležitých oblastí našeho světa.

Amélie Štěpánková, 3.S


Radioaktivita je všude kolem nás, radioaktivnímu záření jsme v průběhu svého života vystaveni všichni, jeho míra závisí na tom, kde žijeme, jak často a na jaké vzdálenosti využíváme leteckou dopravu, jakou profesí se zabýváme. Největším zdrojem radioaktivity u nás je plyn radon, který je i jednou z příčin rakoviny plic.

Radioaktivní odpad vzniká ve zdravotnictví, výzkumných laboratořích, jaderných elektrárnách. Uskladňuje se v sudu o objemu 100 litrů, který se vloží do dalšího sudu o objemu 200 l. Prostor mezi oběma sudy se vyplňuje betonem, větší sud zevně chrání antikorozní nátěr. V České republice se nacházejí tři úložiště nízko až středněaktivního radioaktivního odpadu: Richard, Dukovany a Bratrství. Zatím nemáme žádné hlubinné úložiště pro ukládání silně radioaktivního odpadu, který vzniká v jaderných elektrárnách. Vyhořelé jaderné palivo ještě zůstává aktivní po dobu až  100 000 let. Takové úložiště se musí nacházet nejméně půl kilometru pod povrchem. Výběr vhodné lokality je velmi složitý proces, který v uvažovaných lokalitách často naráží na odpor veřejnosti. Výstavba je finančně velmi náročná, uvažuje se o jejím zahájení kolem roku 2050 a uvedení do provozu nejdříve v r. 2065.

Michaela Šimánková, 3. S

By

18/12/2019

Návštěva Poslanecké sněmovny a Senátu

18/12/2019 | By |

V rámci snahy o prohloubení politologických znalostí navštívily letošní maturitní ročníky první prosincový pátek Parlament České republiky. Za doprovodu profesorky Marešové a Kloučkové jsme se na zhruba čtyřicet minut mohli stát v Poslanecké sněmovně pozorovateli jednání o novele zákona na ochranu zvířat.

Průběhem jednání jsme byli všichni poněkud překvapeni, jelikož takovou míru nezájmu o výklad neprojevujeme ani my, a to za docházku nejsme placeni. Po prvotním šoku mnoho z nás jistě souhlasilo s poznámkou poslance Bendla (ODS), který přirovnal parlament ke zvířatům. Bylo zajímavé pozorovat, jak takové jednání a hlasování probíhá.

Po návštěvě Poslanecké sněmovny Parlamentu jsme se po krátkém čekání přesunuli na prohlídku Valdštejnského paláce, kde sídlí Senát České republiky. Krásnou budovou a její historií nás provedla velice milá průvodkyně, jež svůj výklad dokončila v bývalé luxusní konírně, která byla po revoluci předělána na sídlo senátu, který slíbil, že hlavní sál zůstane přístupný veřejnosti, stejně jako celý palác.

Jsme rádi, že jsme měli možnost pozorovat, jak se tvoří naše politická realita, a také oceňujeme reprezentativní prostory, ve kterých se často bohužel dějí nereprezentativní události.

Matěj Cabadaj (6.S)