Image Image Image Image Image Image Image Image Image

By

22/06/2015

Jaro a léto 2015 s Columbellou aneb nic nás nezastaví

22/06/2015 | By |

Mnozí se mnou budou zřejmě souhlasit, když zcela nenově upozorním na známou skutečnost, že čas je neúprosný, nekompromisní, a navíc, podle mého názoru, úměrně zrychluje, nejspíš v závislosti na mém stárnutí. Projevuje se mi to například tak, že už ani nestíhám nejen informovat věrné columbellí příznivce o všech aktivitách svého sboru, ale dokonce se jich všech osobně účastnit.

Začalo to vlastně už během maturit, ke kterým jsem byla letos natolik připoutána, že jsem se vážně nemohla utrhnout. Protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a události se zásadně kumulují, vyšel letošní festival Jazz Černošice na středu 20. května, kdy jsem přihlížela maturitnímu zápolení svých milých studentů až do sedmi do večera. Tou dobou bylo v Černošicích nachystáno jádro Columbelly, aby nenechalo organizátory mezinárodního hudebního festivalu na holičkách. Barunka Bendíková šikovně vybrala repertoár, oprášila ho a v minimálním obsazení v Klub kině předvedla. Nahrávací technika nebyla úplně špičková, technik při produkci ten hloupý mobil i například upustil, ale i tak bylo patrné, že vystoupení vyšlo. Ve stejném obsazení zazpívali moji věrní i na Novoměstské radnici, kde se slavnostně předávala maturitní vysvědčení. Barunka dirigovala přesně, sbor zpíval zcela soustředěně, Adamův klavírní doprovod byl skvělý jako vždy. Dramaturgie správně volená, délka vystoupení přiměřená, zážitek moc příjemný. Není špatné se občas takové události zúčastnit jen jako divák, třebaže velmi zapálený, pochopitelně. Barunce a zpěvákům moc děkuji.

Moravská Třebová (2)

Hned jak utichly všechny významné maturitní oslavy a jiné důležité společenské události, vydala se Columbella, dá se říci již dávno tradičně, na festival sborového zpěvu Moravskotřebovské arkády. Na Moravě jsme strávili celý víkend. Krásný víkend. Moravané jsou (alespoň v tomto regionu) laskaví a přátelští. Dosti miniaturní městečko je schopno poskytnout festivalu publikum, aby nebohé sbory nemusely zpívat v přesilovce. A to se v neděli zpívá celé dopoledne v kostele duchovní hudba a celé odpoledne na nádvoří překrásného renesančního zámku hudba světská. Festival ale začal už v sobotu 30. května programem až zbytečně populárním, řekla bych. Mohli jsme si například poslechnout Janka Ledeckého nebo někoho, kdo si říká Voxel. K vidění bylo i vystoupení skupiny Jumping Drums, které ale letos, aspoň podle mého názoru, tak úplně nevyšlo. Nutno dodat, že ani naše odpolední zkouška mě nenaplnila přílišným optimismem. Proto jsme mohli být rádi, že se Columbella, ačkoliv byla po dlouhém cestování, náročné zkoušce a silných uměleckých zážitcích v sobotu, nakonec s oběma svými nedělními koncertíky celkem vypořádala. Měli jsme tu čest celý festival načít. Zde patří můj dík a obdiv Lucce Z, která při svém sóle, aniž to tušila, zahájila patnáctý jubilejní ročník tohoto festivalu. Naše odpolední vystoupení na zámku proběhlo v určité nervozitě, odposlechy nefungovaly, jak jsme byli zvyklí. Proto jsem provedla radikální změny v dramaturgii našeho vystoupení, které nakonec pěkně vyšlo. Při čekání na vlastní vystoupení jsme byli svědky mnoha představení ostatních účastníků festivalu. Byl to úžasný zážitek, slyšeli jsme například skvělé aranže moravských lidových písní, dojemná vystoupení malých dětí a v neposlední řadě celou pohádku o Šípkové Růžence. Musím přiznat, že mi celou zpáteční cestu ve vlaku znělo …žili, byli bratři tři…

Michaela Šreinová