Image Image Image Image Image Image Image Image Image

By

01/07/2019

Literární exkurze ve mlejně

01/07/2019 | By |

Na „Literární exkurzi ve mlejně“ se celé tři dny četlo, psalo, hrálo divadlo, a to činohra a stínové divadlo, psala se próza, recitovaly se verše, kladly se otázky za dětskou postavu a odpovídalo se za jejího otce, sledovaly se a rozebíraly filmy, vytvářely se fotoreportáže atd. Studenty to natolik vyčerpalo, že když byli požádáni, aby něco o akci napsali, vyplodili toto. Může to být pokládáno za důkaz jejich tvořivosti, či za nepřijatelnou náročnost jejich pedagogů vedoucí k dočasné ztrátě příčetnosti?

Flossmanův mlejn

Kdysi dávno, když ještě nebyly mobilní telefony a železnice se netáhly po celém povrchu naší země, se třicet přeživších po prohrané válce snažilo najít úkryt před nepřátelskou vyhlazovací jednotkou. Poslední oddíl armády české se tedy pod vedením plukovníka Bořkovce skryl podle pověsti někde poblíž Šumavy. Generál Slate nařídil popravu všech rukojmích a všech protestantů, čímž zahnal poslední zbytky odboje hluboko do lesů daleko od civilizace.

„Tak tohle je konečná…“ zamumlal jeden z vojáků prohlížeje si plakát s odměnou na vlastní hlavu. „Deset táců na každého z nás a za profes- tedy plukovníka celých patnáct tisíc!“ Plukovník zaklel a po chvíli dodal: „Tak to budeme muset najít pořádnou díru. Už nemůžem věřit nikomu.“ Uběhla hodinka, když velitel opět promluvil: „Znám jeden mlejn. Je to odsud dobrejch … kiláků.“

Věděli, že je čeká náročná cesta. Měli však na výběr? Buď zůstanou v Praze a určitě se dočkají šibenice, nebo se pokusí dostat do Flossmanova mlejna. První akce je čekala hned při dobíhání vlaku. Nezodpovědný člen oddílu pověřen koupí jízdenek zklamal ve svém úkolu a dostal první napomenutí. Vychytralí vojáci, speciálně trénovaní na zamaskování své přítomnosti, schválně nekoupili místenky, aby je nebylo možné později dohledat. Vlak byl přeplněn civilisty, to však nebyl pro špičkové průzkumníky žádný problém. Nenápadně se maskovali na modrém koberci ve vlaku a zádrhel nastal, až když si dvou nešťastníku nevšiml pojízdný minibar.

Po opuštění vlaku je čekala další náročná cesta lesem. Při životě je drželo pouze pomyšlení na klidné dny ve mlejně a špagety carbonara, pro které obětovali  své poslední peníze, aby na místě neumřeli hlady. Úspěšně si prodrali cestu lesem a dostali se až ke starobylému stavení. Největším překvapením pro ně byla bohatá knihovna, jež se nacházela ve druhém patře. Po třech dnech se situace v hlavním městě naštěstí uklidnila, a tak se mohli vojáci bezpečně dopravit zpět.

Martin Míča, Julie Musilová 1.S