Image Image Image Image Image Image Image Image Image

By

26/04/2019

Zase je tady to jaro. Šlovice 2019

26/04/2019 | By |

Jarní soustředění proběhlo. Týden před Velikonocemi. Čtyři měsíce po Vánocích. Asi šest
neděl před maturitami. Nikdo si neumí představit, jak náročné je vybrat termín. Vyhovující. Všem, pokud možno. Ubytovateli. Ubytovávaným. Vedoucím. Studentům. Maturantům. Je to běs, je to běs. Skoro vždycky si při organizování této akce říkám, že to nemám zapotřebí a dělat už to prostě nebudu…

Nakonec jsme se sešli, v nejsilnější chvíli v počtu 26 kusů.

Naše třídenní pilná práce ale začala pořádným dramatem. Klávesy nehrály! A to jsem je
poctivě před odjezdem vyzkoušela. Občas ale taky může mít člověk či sbor štěstí, a tak se, čirou
náhodou, dal místo zkolabovavšího zdroje použít náhradní, Veroničin noťasový. A tak bylo soustředění zachráněno.

Pak už vše kráčelo v zajetých kolejích, respektive po vyšlapaných stezkách. Veselá práce,
těžká zábava. Došlo k přijetí nového tenora. Šikovného, sympatického. Kromě krásně posazeného hlasu, čisté intonace a umění kytaristického disponuje Max ještě skvělými pozorovacími schopnostmi.

Při obrazové dokumentaci plně využitými. Milý nový člene, díky Vám! A též dík Alžbětě, ona ví proč. Na zkouškách jsme pracovali na písních starých, staronových i nových. Sjednotili všechny
hlasové skupiny. Zpacifikovali tenory a basy. Doladili alty. Definitivně, (doufám!) provedli rozdělení sopránů. Z tepla šlovického ubytovacího zařízení se vysmívali rozmarům aprílového počasí. V neděli dopoledne sněžilo!

Po večerech se pro změnu pělo, v pátek v rozšířeném obsazení. Sborové vokalisty i instrumentalisty doplnili naši přátelé, skvělí muzikanti, zkrátka bývalé členstvo. Sobotní večer opanovala hudba lidová. Překvapivě doprovázená na ukulele. Doplněná četnými originálními choreografiemi, skvělými tanečními kreacemi. Upřímně řečeno, už skoro po dva týdny nemůžu z hlavy vyhnat ušlechtilou píseň Žádnej by to do mě neřek, že mám hlavu jako ježek! Zpropadená Anežka…

Suma sumárum, soustředění, jak má být! Díky, Columbello.

Michaela Šreinová